Společné zabrumlání úvodem
...proč zátiší vzniklo a co je v něm...

Za dávných a dávných časů, asi tak minulý pátek, za mnou přišel Pú. Drbal se packou za uchem, jako vždycky, když napůl přemýšlí a napůl se stydí. Pak mě zatahal za rukáv, odkašlal si a zabrumlal: "Víš, hodně jsem o tom přemýšlel. Měl bys něco dělat." Zůstal jsem koukat nejapně a nechápavě. Pú na kládě "Víš, to tvoje věčně šmudlání si věcí do kapsy, to ještě nikomu nikdy nepomohlo," pokračoval Pú a trochu se houpal na tlapkách. "Já svoje písničky taky vždycky někomu zazpívám. Když je Prasátko chce slyšet." A mávnul směrem k rozvalenému sloupoví knih, které mi přetékaly z knihovny na skříň, ze skříně na stůl, ze stolu na zem a odtamtud šplhaly do postele. "Ale já písničky skládat neumím," bránil jsem se chabě. A vymlouval jsem se i všelijak jinak. Že mám moc práce, málo času, že jsem poslední stránky dělal před desíti lety a vůbec jsem zkusil kdejakou prohnanou dospěláckou kličkou. Ale na medvídkovo plyšovou umanutost jsem byl krátký. Vyposlechl všechny moje nářky, podíval se na mě a povídá: "Já ti pomůžu, víš?" A byl jsem v tom až po holínky.
A tak jsme se dali do práce. Přinesli jsme hromadu dříví z druhého konce Lesa a začali stavět Púovo zátiší. Pú by ho byl nazval Púovo a Mikulášovo zátiší, kdyby Púovo zátiší neznělo líp, protože to je kratší a víc to odpovídá zátiší. Mezi nošením dříví z jednoho konce Lesa na druhý a vracením se z druhého konce Lesa na první pro jiné dříví, jsem se od Púa snažil vyzvědět, co že to do něj vjelo. Povídá mi: "Víš, mluvil jsem tuhle s Ijáčkem. Víš, jaký je. Povídal, že každý zkrátka nemůže a někdo zas nemá. To je vše." "Co každý nemůže?" řekl jsem a podrbal se na nose. "Mít zábavu. Zpěv a tanec," převyprávěl Pú. A ještě dodal: "A pak povídá: 'Obejdeme tady ten morušový keř.' A jelikož mi přišlo hloupé chodit kolem morušového keře a byl bych rád, kdyby každý mohl mít zábavu, tanec a zpěv, ejaja, hopsasa, šel jsem za tebou." Na víc už jsem se neptal. Dříví jsme nosili přes týden.
Zátiší teď stojí, ač ještě vratké a nezabydlené. Je tu proto, aby každý mohl mít zábavu a tanec. Je tu pro ty, kdo se upřímně zajímají o starý tanec a chtějí o něm vědět víc. Takoví tu najdou přinejmenším odkazy na další zdroje v informační pavučině a fórum, ve kterém si mohou vyměnit poznatky s kolegy s oboru či se jen navzájem pozvat na nějakou taneční akci.
Hlavním smyslem zátiší ale je pře(d)kládat věci u nás nedostupné. Proto ostatně Pú sedí na kládě. Tak dlouho nám společně bylo líto, že si nemůžeme po večerech listovat českým překladem Orchésographie, až jsme se ho rozhodli vytvořit. Stejně jako chceme přeložit všechno ostatní - brusselský rukopis, Arenu, Playforda... Plán na zbytek života.
Jen jsme narazili na hloupou věc. Ani jeden z nás neumí italsky. To ostatně nikdo v Lese, ani Sova. A tak taliány odkládáme na konec pomyslné řady. Když nebude zbytí, přeložíme i je, s dopomocí anglických překladů. Ale oba doufáme, že se do té doby objeví někdo, kdo nám pomůže. Někdo, kdo si také myslí, že by všichni měli mít zábavu, tanec a zpěv.
Těšíme se na něj.